Já Baryk

Já Baryk a má žížala

Začíná jaro, žížaly začínají vylézat z půdy. Hlavně na mé zahradě. Krásně si ležím v boudě, když najednou vidím plazit se žížaly ke mně. Buď utíká před smrtí, že jí zahryzne kos, nebo hledá vhodnou potravu. Co já tak vím o žížalách? Že jejich krev je červená, žijou v půdě a že je to kroužkovec. Slunce zapadá a všechny žížaly se zahrabávají do půdy. Asi je čas jít spát

Další den

Ranní sluníčko mě probudilo i jiné živočichy. Žížaly se opět plazí po zemi a hledají potravu. Ale vrány a další ptáci také hledají potravu. Teď mi došlo, že žížaly jsou potravou pro ptáky. Najednou slyším lítat kosy, letí k mé zahradě blíž a blíž. Všechny žížaly se zahrabávají do země, až na jednu. Ta se plazí ke své „díře“, ale rychlostí 3 metry za hodinu, jak teda vím, to nepřežije. Najednou mě volá o pomoc. „Pomozte mi, prosím, jsem na smrt ještě mladá žížala,“ pověděla. Nechat umřít žížalu, nebo jí zachránit a mít dobrý pocit? Odpověď byla jasná! Vstal jsem z mého teplého místečka, ptáci letěli přímo naproti mně. Já jako statečný Baryk jsem na ptáky začal štěkat, mým štěkem jsem se vyhnal a vystrašil, už se sem nikdy nevrátí. „Děkuji ti,“ řekla žížala. „Nemáš zač,“ odpověděl jsem, každého stojí ta to chránit.

Valerie Běnková

Já Baryk a moje perlorodka

Já jedu s páníčkem do Chorvatska, budu plavat v moři, já se mám a možná potkám nějakou neznámou rybku a pojmenuju ji a zaslechl jsem, že tam jsou nějaké perlorodky, tak jak asi vypadá? Určitě má velké břicho jako těhotné maminky. Rodí perly. Právě jsme dojeli a jdeme si zaplavat, už se nemůžu dočkat. Páníček vlezl do vody a řekl, že je teplá, tak jsem vlezl za ním a napadlo mě, že budu hledat nějakou perlorodku. Koukám a koukám, žádná těhotná perlorodka. Tak zkusím na ni zavolat, jestli tady jsou „PERLORODKO! Kdepak jsi?“ A po chvilce tady kdo mě volá.

„Kde jsi?“

„No tady vedle tebe.“

„Aha, to jsi ty, já si myslel, že budeš těhotná paní.“

„Ne, já nejsem jako člověk, já v puse pouštím na semínko písku takovou látku, jmenuje se perleť, z toho je taková hezká perla, ale moje sestřenky perlotvorky ty umí udělat 20 zároveň. Ale hrůza je, že je opatrujeme 5 let v puse. Hele, tu máš, teď jsem ji vyrobila, tak si ji vem.“

„Tak děkuji.“

„Ahoj, měj se.“

Jak jsem dorazil domů, dal jsem si ji nad postel. Hezky večer svítila.

Kateřina Petrová

Já Baryk a moje andulka

Je léto. Srpen. To je měsíc psích ochranářů. My psi hlídáme všechno od misky se žrádlem po dům. Jednou když páníček odjel a pak jsem, a to musím říct, usilovně hlídal, přiletěl na zahradu podivný pták a sedl si na jabloň. „Kdo nebo co vlastně jsi? A koho hledáš?“ ptal jsem se. „Já jsem andulka Rozárka. A uletěla jsem z mojí klece.“

„Proč?“ Na první pohled bylo vidět, že se Rozárka vrátila odněkud z exotiky. „Jsem zvyklá na svobodu. Ještě před rokem jsem ještě žila v deštném pralese v Jižní Americe. Pak mě někdo chytil a strčil do klece. Zrní mi sice dávali a já jako všechny andulky jím taky zelené listí a sem tam i nějakého červíka. A jak se jmenuješ vlastně ty?“ rozpovídala se. „Baryk a hlídám dům.“

„Tak ahoj, já už musím letět. Do Ameriky je to totiž 2100 kilometrů.“ A andulka odletěla. A já byl zase sám.

K. Šenkýřová

Já Baryk a můj nezmar

Jednoho dne jsem byl doma, no na zahradě, protože dům byl zamčený, když jsem si začal hrát s motýlem, ale po chvilce uletěl, tak jsem se chtěl jít napít, ale zjistil jsem, že v misce nic nemám.

Rozhodl jsem se, že budu muset k rybníku, kde jsem chodíval jako malé štěňátko. Když jsem tam došel, voda se skoro nehýbala a byla krásně čistá. Začal jsem pít a něco mě začalo lechtat na čumáku… Podíval jsem se a zjistil jsem, že mi na čumáku leze něco, co jsem ještě nikdy neviděl. Tak jsem utřel čumák do trávy, abych zjistil něco víc, co to je zač.

„Ahoj,“ řekl jsem. „Já jsem Baryk a jsem pes.“ Ta malá potvůrka se na mě podívala a řekla: „Čau.“ Zapřemýšlela a pokračovala: „Já jsem nezmar a jmenuji se Nezmar.“

„Aha,“ řekl jsem znova, „co to je nezmar? Nikdy jsem nic takového neslyšel.“

„No to je možné, o nás se moc nemluví, nejsme moc zvláštní,“ řekl nezmar.

Eliška Harasimová